P. Ladislav Heryán SDB, Praha

23.09.2015 21:35

Je otázkou, co se myslí slovy „současná rodina“, protože teprve od toho by se měla odvíjet nějaká odpověď. Odpovím tedy za normální spořádanou křesťanskou (katolickou) rodinu:

Jestliže rodiče mají děti, často si stěžují na nás kněze, že si dětí nevšímají a pořádně se jim nevěnují, že je v kostele moc nesnášejí (jedná-li se o malé děti) nebo je neumějí oslovit (puberťáci), že prostě neumějí zastavit trend odlivu dětí a mládeže z bohoslužeb. Častým problémem je i to, že se ve farnosti pro rodiny „nic nedělá“, i když zde si za to někdy mohou rodiny samy (čekají, „že se pro ně něco udělá“).

Otázka je na mne moc široká a nekonkrétní. Chtělo by se to zeptat na to, jak v tom a v tom církev interpretuje nebo formuluje Ježíšovu zvěst. I slovo „církev“ je příliš obecné, církev jsou konkrétní lidi a ne nějaká obecná entita. Já myslím, že se příliš věcí očekává od kněží, kterých je ale málo a zpravidla nejsou schopni očekávání v plném rozsahu naplnit; na druhé straně, je pravda, že někde jsou aktivní laici, ale kněz, namísto aby je podporoval, je brzdí.

Co do rodin, nevyhovujících jakémusi ideálu (ale jakému?); asi se zde jedná o rodiny, vzniklé z druhých manželství partnerů, nemohoucích žít svátostným katolickým životem, se všemi problémy, které to nese jak jim v pohledu na církev, tak dětem při jejich výchově k přijímání svátostí a náboženské výchově vůbec. Stává se mi, že přijde pár, který spolu žije 30 let, má už dost velké děti, a přitom nejsou sezdaní (nebo sezdaní jen na úřadě), a tedy nemohou chodit ke svátostem. První manželství jednoho z nich vzniklo např. takto (konkrétní popis jedné asi 55. leté ženy): „Když jsme se brali, byli jsme blbí, mně bylo 18, jemu 21, brát jsme se museli, protože jsem byla těhotná. Manžel šel na vojnu a hned po návratu si našel druhou ženu.“ Co má např. takto „postižená“ žena dělat? Jsem toho názoru, že např. takoví lidé klidně mohou ke svátostem chodit, pokud to budou umět sami zvládat na základě skutečného upřímného vztahu k Bohu, alespoň vidím jádro Ježíšova poselství v tomto případě takto. Jistě, Ježíš neboří sobotu, ale někdy ji sám překročí, protože to tak momentálně život s sebou nese (Mk 2,23-28). Já chápu, že „církev“ určité věci „držet“ musí, ale Bůh je podle mne větší než jeho přikázání. Jako Ježíš, který sobotu neruší, jen ji za určitých okolností jinak kvalifikuje, a jsou momenty, kdy je člověk důležitější než zachování soboty, vždyť i v případě manželství již v Mt 19 je umožněn za určitých okolností rozvod a nový sňatek.

Ne, přiznám se, že na sledování těchto věcí nemám už kapacitu.

Já myslím, že je skvělé, že konečně někdo neříká, že církev jsou jen kněží (i když se někteří kněží takto chovají). Chci iniciativě popřát vytrvalost a dosažení skutečného dialogu s nelaiky.

Zpět